ALMANACH ČESKÝ-LUMÍR

ALMANACH LUMÍR

JAN VALENTA 16.01.1948 
PROFIL ČLENA NEZÁVISLÉHO SVAZU AUTORŮ.

Jan Valenta se narodil v Děčíně před únorovým převratem v živnostenské rodině Janu a Anně Valentovým. Rodiče se vrátili společně s oběma prarodiči z Vídně do Prahy anabází přes Západní Čechy, kde vítali své příbuzné z obou stran rodiny, příslušníky našeho armádního sboru a z odboje . Většina z rodiny se usadila v pohraničním městě Děčíně, na okraji v Krásném Studenci a Bělé, kde získali domky, dědečkovi Josefovi byla vrácena vila po záboru z roku 1938-39 . Druhý dědeček Jan získal konfiskát v Bělé , předměstí Děčína .
       Poté, co se odstěhoval otec s matkou do Prahy bydleli nejprve poblíž centra a posléze na Břevnově a blízko školy v Bubenči . Jan střídavě navštěvoval I. Stupeň na Břevnově, II. stupeň na velké škole v centru Dejvic. Ještě, kde bydlela jeho rodina na Břevnově, zorganizoval se svými sestřenicemi domácí představení pohádky, kterou i režíroval z vlastního námětu. Od školních let se zajímal o historii svého národa a celého světa. Jeho rod bydlel i v Uněticích a Horoměřicích, strýc Karel byl pěvec Národního divadla a vzdálený strýc Eduard spisovatelem, strýc František žijící po únoru 1948 jako středoškolský profesor v Turnově měl obrovskou knihovnu, kde Jan při prázdninách čerpal mnohé podněty. U prarodičů nacházel další, zejména tehdy zakázané knihy a velkou knihovnu měl i jeho otec. Biflovaná škola mu moc nešla a tak se vzdělával bokem. Hojně navštěvoval Muzea a galerie, díky spolužačkám  poznal dvě dcery slavného spisovatele Václava Čtvrtka  Evu  a skladatele Karla Vacka Jarmilku ( hit-polka) . Navštěvoval místa našich slavných i méně slavných dějin a zrodu naší vlasti, což formovalo jeho charakter. Často diskutoval v rodině a mimo ní, oblíbené měl referáty na Obchodní škole kde dominoval. Prospěch mu nedovolil studovat výše a tak nástavbou se stal vedoucím obchodních jednotek už od 20. let, kdy nuceně opustil vojnu díky chorobě z mládí . 
      V roce 1968 zakládá klub, jako součást ČS svazu klubů po tom co se podílel na likvidaci ČSM v mateřském podniku. Jeho nadřízeným v práci byl Ing. Jaroslav Prokop , syn slavného podnikatele a předního funkcionáře NDS před válkou . Firma PROKOP – HAAS – ČÍŽEK měla největší renomé v obchodě . Jeho profesí byla specializace na České sklo a keramiku, odbýval si praxi na Národní třídě. 
V rámci Podnikového klubu, který pořádal pod pedagogickým dozorem profesorky Jarmily Radechovské ( emigrovala roku 1969) založil Umělecký soubor a stal se jeho principálem pod názvem AKROPOL uvedl svou prvotinu, pásmo NEŘESTI STARÉHO SVĚTA ( dvacetiminutové aktovky o pošetilosti mocných ). Napsal v roce 1968 dvě hry a to obě historické, jednu komedii DŘEVO PRO CÍSAŘE a podle antické knihovny Lucia Cornélia Tacita  DIKTÁTOR SULLA . Prvé dvě hry uvedl na vlastní scéně ale tu třetí zasáhla okupace ze srpna 1968, kterou prožil na Orlických horách . Projevila se zde jeho podoba politická ( vzor byl Viktor Dyk) i tím že krátce před vpádem vojsk Varšavské smlouvy dokončil Stanovy Mladé generace NDS ( Národně demokratické strany) . NDS se po zákazu roku 1945 měla vrátit vedle ČSSD na politickou scénu, vedoucími činiteli měli být profesor Ivan Sviták a dr. Vlastimil Klíma . V květnových dnech roku 1968 teprve dvacetiletý jednal s Alexandrem Dubčekem a Františkem Kriegelem , posléze debatoval s Josefem Smrkovským, který býval nadřízeným a přítelem otce na ministerstvu lesů. 
       Okupace byla těžkou ranou. Umělecký soubor byl cenzurován a roku 1971 rozpuštěn, hry Jana Valenty šly do šuplíku. Za hluboké normalizace přišel i o zaměstnání a studie na sociálním právu, oženil se a měl jednoho syna. Pracoval jako vedoucí skladu v dělnické profesi, ale i jako strojmistr v Pražských papírnách . V době 1978 až 1982 píše první verzi historické hry , která je publikována v Národních listech a Almanachu -Lumír ( závěr aby nebyla zneužita na internetu ) jako druhá veze. Hra měla roku 1988 díky strýci Vojtovi Mayerovi naději na uvedení, ale malý soubor v Ústí nad Labem nemohl mít více než osm postav. Tehdejší renomovaný dramaturg přál FRANCKÉMU KUPCI SAMO uvedení ve velkém divadle, což společenské změny již neumožnily. Napsal seriál Továrna na konci města a hru Záření ( na soudobé téma důsledku požívání drog ) a i přes snahu Dietlova dramaturga Jaroslava Homuty obojí nebylo přijato dramaturgií ČST ! 
           Mnohé odsunula politická angažovanost Jana Valenty, který roku 1991 obnovil registrací NDS na území ČSFR. Strana se zúčastnila voleb 1992 v koalici č.19 a jen krůček jí dělil od opětovného vstupu do Parlamentu ( 80 let byla NDS od roku 1848 součástí politického systému) . Roku 2002 NDS kandidovala samostatně .
Největší úspěch zažil v Petičním výboru za zachování ČSFR jako člen výboru a společně s bývalým ministrem zahraničí ČSSR profesorem Jiřím Hájkem se zúčastnil mnohých jednání a mítinků. Vlastizrádný rozpad státu jej poznamenává v roce 1993 připravil první verzi Státoprávního ohrazení proti rozpadu federace. Ještě za normalizace se soukromě vzdělával u husitského faráře a stal se oblíbeným rétorem zejména od roku 1989 až do současnosti. Studoval i podklady pro svou životní úlohu v Národních listech, které přijal definitivně od exilu. Poznávává řadu osobností, mluvil v Banské Bystrici po dr. Alexandru Dubčekovi 29.srpna 1992 ( krátce před atentátem v autě, kde byl Dubček smrtelně zraněn) , zejména světového ekonoma profesora Milana Zeleného, jehož ekonomické směry ovlivňují program NDS . Od 28.října 2002  řídí internetové Národní listy, které stále více získávají na oblibě. Cesta k jejich uplatnění trvala řadu let. Čelil několika pokusům o  likvidaci a dne 12. října 2012 útoku neonacisty , kde vyvázl se zraněním ruky . Z levice to byla infiltrace několika členů ČSSD a z  bývalé Vlastenecké republikánské strany. Přesto je pevný ve svých ideálech a neoblomným zastáncem obnovy Československé státnosti, je autorem literatury faktu v Národních listech , tvůrčím rozvinutím ILUMINÁTŮ PO ČESKU, EVROPSKU A I VE SVĚTĚ . Hodnocení rozpadu ČSFR se věnoval léta výzkumu, stejně tak bílým místům na naší politické mapě.
          Pevně věříme, že dokáže i díky založením Almanachu-Lumír  roku 2014 dovést své literární a dramaturgické záměry do nové podoby.

( REDAKCE WEBŮ KLUBŮ NÁRODNÍCH LISTŮ, KOLEKTIV)