ALMANACH ČESKÝ-LUMÍR

ALMANACH – LUMÍR

SPECIÁL

ALMANACH ČESKÝ-POHÁDKY Z VOD , LESŮ A KULOÁRŮ VODNICKÁ-

22. 10. 2014

Před několika měsíci, ba co víc už loni jsem uvedl na vodníka Zdendu z　Kamenného Přívozu a opodál na Žampachu vodnici Irenku, dceru starého Posázavského vodníka . Zdenda je totem, který vytesali místní řemeslníci na zahrádce restaurace u Sázavy . Dali jsme mu jméno „Zdenda“ po majiteli restaurace. Vždy, když mne napadl největší vodních v　Čechách, tak to byl u restaurace „V mlýně“, který byl postaven na motivy krásné hry o lásce a nástrahách s　poddanským právem „Lucerna“ od nejslavnějšího českého spisovatele Aloise Jiráska. Tenhle vodník je však větší a je dominantou řeky Sázavy.

Vodník Zdenda ožívá ve

Starý vodník hudruje, neboť

V

čer a je to typický česká pohádková bytost, v　době shreků a jiných příšer z　dovozového braku . Je to vodník samotář, nikoho netopí ani nestraší. Je mu však smutno, neboť i vodníci si stejně jako princové či Honzové namluví vodnici . „ Ach jo , žádná zelená holka na obzoru „, zas vzdychá Zdenda . Kdyby tak věděl . Pouhý kilometr podél Sázavy je vodácké středisko Žampach a kdesi kde se dříve těžilo z　řeky zlato bydlí starý vodník s　dcerou . Jmenuje se Irenka a dorostla už na děvče na vdávání . Ulovit vodáka nemůže, neboť by se jí v　tůni utopil a tak hledá vodníka rodu mužského . Irenka ve dne v　noci vzdychá : „ Achich jou , za celou dobu co tu jsem s　taťkou nenarazím na pořádnýho zelenýho chlápka“…. Mrzutý taťka chodí ke smuteční vrbě a lamentuje : „S tou mou dcerkou to není k　vydržení , ve dne v　noci jen vzdychá a ráda by honila mužský. Věk na vdávání má. Tak co si počít, jsem vdovec a na krku mi holka věčně nebude…“ ětev smuteční vrby se nahne nad vodníka a zašeptá : „ Mikeši, tys starej moula, dyť jednoho nového vodníka máme v　okolí. Ve dne je sice dřevěnej ale v　noci je to kus mužskýho . Pošli dcerku na výzvědy do Kamenného Přívozu k　hostinci u Zdeňka a tam jej Irenka najde. Když mu dá camru z　cukrkandlu , on ožije a pak si ho bude moci namluvit „.Vodník Mikeš zajásá a honem jde se zprávou za Irenkou, která si zrovna splétá pramínky nazelenalých vlásků. Irenka upustí umytý talíř, který se rozbije. Střepy však přinášejí štěstí a tak to je i v téhle pohádce. " Já už musím domů, taťka Mikeš by mi dal", kuňká .... "I nechoď , zůstaň chceš-li " rezolutně řka Zdenda celý šťastný že našel svou vodnici. A aby stvrdil spojení dvou srdcí našpulí vodnickou pusu a Irenka mu dá nesměle hubičku. Co myslíte? Je ráno a všechna kouzla pominou. Irenka a Zdenda proplují Sázavou na Žampach , kde vesele povykují dvojice párečků na kajacích a kanoích . "No vidíš Irenko jak se tamti mají rádi, jako my vodníci ", pochvaluje si Zdenda. A taťka Mikeš se nestačí divit : "No to je ale štramák , silný a zdravý , ten bude chytat dušičky...." vítá svého příštího zeťáka . "Ale né taťko, já chci aby pracoval a přinášel radost těm nahoře, přeci je nebudem topit, když se mají rádi." A Zdenda přisvědčí : " Stačí když nás topí vláda, ještě my obyčejní vodníci se budem topit ? Kdepak pantáto, my se mušíme spojit, aby jsme zlé pány utopili a my vodníci měli zas čisté a krásné řeky pro ty co se mají rádi jako my dva viď Irenko ..." A hezky ji k sobě přivine. AMENřehu řeky Sázavy zas vzdychá při měsíčku vodník Zdenda a nějak se mu všechno plete. Docela si i šos namočil, opěntlil se a vzal si nový fráček celý zelený a s　černými velkými knoflíky. Irenka si vzala na cestu pentličkovou sukénku a blůzičku ze samých šupin . A šla podél řeky až dorazila k　mostu . Za ním byl vidět onen hostinec u Zdeňka . Vejde do zahrádky. Je den a jaké je její překvapení : Nad ohništěm pro grily a stoly se uprostřed vzadu tyčí vytesaný vodník Zdenda ze dřeva . Jen asi padesát metrů je tůně v řece Sázavě : "Copak je to můj vodníček ? " zalká Irenka. To ale neví, že totem ožívá večer . Zdenda ale kulí oči, nejraději by ze dřeva vyskočil a dal Irence pěknou vodnickou camru.  NAPSAL : JAN VALENTA

VODNICKÉ POHÁDKY . PREZENTACE.

POKRAČOVÁNÍ VODNICKÉ POHÁDKY III. BUDEME TŘI

22. 10. 2014

Josef Lada je autor nejznámějších vodníků ve světě

fota v galerii
 

Jak bylo psáno v minulých dílech, vodník Zdenda byl samotář, ale kousek od Kamenného Přívozu potkal na Žampachu svoji životní lásku vodnici Irenku . Vzali se a začali spolu hospodařit „na svém“ v pověstné tůni mezi oběma místy, kam dříve jezdili trampové, nyní „masňáci“ , kteří změnili tvář krajiny z panenské na město chat. Nechávali množství obalů z mogulů a olejů v řece Sázavě a Zdenda s Irenkou si museli u jedné z bójí vyčistit tůni od nánosů odpadů po lidech. Topit „hříšníky „ je moc nebavilo a když se stmívalo a léto skončilo , mezi nimi vznikla touha , která se odrazila na změně chování Irenky, které začalo být špatně …..

„ Irenko, nenapila jsi se zase nějaké nafty“? Starostlivě řknul Zdenda. „ Irenka se odhodlala jít k místnímu doktoru Vonáskovi . Velice se podivil koho to má v ordinaci, ženskou docela zelenou a tak si pomyslil : „ Zas nějaký exces mladých“ a konstatoval posléze po testech, že Irenka je v jiném stavu . Dostala těhotenský průkaz s tím, že dr. Vonásek jí nabádal aby bydlela v suchém prostředí a teple..Ovšem u vodníků je to jinak. To, že krev měla studenou jen zvýšilo páně doktora údiv.

Irenka povznesena hupsla domů do tůně a Zdenda netrpělivě očekával příští slova Irenky ….“ Jestlipak víš Zdendíčku co bude u nás nového?“ Napínala svého zeleného mužíčka, kterému dlouho nedošlo co má za lubem . Až pak se vyjádřila: „ No budeme mít spolu vodnické miminko ...“ Zdenda udělal ve vodě obrat do vrtule a celý šťastný objal Irenku se slovy : „ No konečně se budou v Posázaví zase rodit vodníčci ...“ ( pokračování příště )

FOTA PŘÍŠTĚ

BY